Konference v mlze

Schována mezi mraky, na hoře Hostýn, uprostřed Moravy, se uskutečnila 15. – 17. září III. vědecká katechetická konference, kterou pořádala Katechetická sekce ČBK a Cyrilometodějská teologická fakulta UP. Zúčastnilo se jí několik desítek odborníků – teologů vyučujících na teologických fakultách, pracovníků diecézních katechetických středisek, kněží a pastoračních asistentů činných ve farnostech a konečně také studenti teologických oborů. Téma znělo: Křesťanská iniciace. Tedy problematika nadmíru aktuální především v našich končinách a rovněž velmi náročná k teoretické reflexi i následné praxi.

Již samotné úvodní slovo doc. Dřímala položilo před účastníky konference vážnou otázku, se kterou je nutno se vyrovnat v naší zaběhlé katechetické praxi. Jedná se vlastně o dva nešvary našeho katechizování a uvádění do stále plnějšího prožívání víry. Křesťanská iniciace je bohužel redukována na pouhé přijetí svátostí a takto pojímaná je i časově ohraničená (po přijetí svátosti biřmování zpravidla veškerá další katecheze končí). A za druhé, katecheze se mnohdy nachází v dalekém odstupu od běžného života. O nutnosti systematické celoživotní křesťanské iniciace, nebo lépe řečeno vrůstání do plného prožívání iniciace, která se děje jednou provždy přijetím iniciačních svátostí, tak není pochyb.

Nový zákon samozřejmě žádný systematický postup katecheze neuvádí. Prof. Tichý ovšem připomněl množství Novozákonních textů, kde k iniciaci nějakým způsobem dochází. Připomeňme některé důležité oddíly: Mk 8,29; Mt 28,8; Lk 24,13-35; Jan 6,67-68; Jan 18,25-27; Sk 8,26-40. Tyto a mnohé jiné texty ukázaly, že dorůstání do křesťanské identity je postupný proces, který se děje. Bylo tomu tak u prvních učedníků a je tomu tak i dnes. Biblická a částečně exegetická přednáška byla na katechetické konferenci inovací. Zanechala hluboký dojem a pro obnovu křesťanské iniciace naší místní církve s Písmem v ruce bude inspirací.

O modelech křesťanské iniciace v dějinách dnes a o možných vyhlídkách blízké budoucnosti pohovořil doc. Kunetka, liturgik z CMTF Olomouc. Stojí za to zmínit alespoň dvě myšlenky. Za prvé se hovořilo o nesprávné praxi pořadí v udělování iniciačních svátostí v západní církvi u dětí (dospělý katechumen přijímá zpravidla iniciační svátosti ve správném pořadí: křest, biřmování, eucharistie a společně; u dětí je prohozeno první slavení eucharistie a biřmování, které se konstruuje za svátost křesťanské dospělosti). Nutno podotknout, že s tímto instrumentalizováním svátosti biřmování jsou spojeny problémy nejen teologické, ale i praktické. Přítomní katecheté se v tomto pohledu shodli a vyslovili jednoznačnou naději, že tato otázka se bude v brzké době řešit na celocírkevní úrovni. Druhá zajímavá poznámka se vztahuje k současné praxi iniciace a i přípravy na svátost manželství. Je v těchto případech vždy nutné „zopakovat celý katechismus“? Nebylo by užitečnější vzít do rukou liturgické obřady těchto svátostí a vycházet především z nich a z biblických textů a prohloubit tak chápání přijímaného, popřípadě přijatého?

V přednášce o podobě katechumenátu v našich zemích doc. Opatrný z KTF hovořil, že nejčastěji je opomíjené hledisko individuálního přístupu k připravovanému. Katechumenát se omezuje na předání jistých vědomostí a ztrácí se rozměr živého vztahu s Bohem, který je sám pravým subjektem křesťanské iniciace. Pojetí přípravy na přijetí iniciačních svátostí jako „vyučování“ ztrácí ze zřetele důležitost modlitby za a s katechumeny, jejich postupné zrání ve víře a především jejich svobodu kráčet svým vlastním tempem.

Čas se věnoval také představení dokumentu francouzské biskupské konference, který vyšel v českém překladu pod názvem: O směřování katecheze v dnešní době (Karmelitánské nakladatelství 2008).  Dokument reaguje na konkrétní situaci francouzské církve, ale přesto může být velkou inspirací pro katechezi i naší místní církve. Zvláště svým zaměřením na pedagogiku iniciace.

Přes nespornou fundovanost všech odborných přednášek, veškeré podněty, které přinesly a otázky, které otevřely, nebo se naopak pokusily zodpovědět, musím za největší přínos konference vyzdvihnout příspěvky zástupců jednotlivých katechetických diecézních center, lidí takříkajíc „z terénu“.  Upřímné pojmenování nesnází a dluhů katecheze ohledně křesťanské iniciace v pastorační praxi naší české církve dalo za pravdu obavám, které zazněly již v úvodním slovu a o nichž je psáno výše. Obnova církve nemůže proběhnout bez nepřetržitého prohlubování křesťanské identity a neustálého uvádění do života víry. Dnes je pozornost na katechezi ve farnostech opravdu omezena a k tomu se ještě přidává ne vždy produktivní metodika. Toto skeptické přemítání tedy vede k otázce: „Co s tím dělat?“

Jisté cesty možnosti řešení jednotlivých problémů byly představeny. Vyvolaly živou diskusi. Nesporným faktem však je, že ze zkušenosti vedoucích katechetických center vyplývá, že se v praxi musí uskutečnit mnoho změn, mnohdy i radikálních. Důraz se kladl na obnovu katecheze v duchu koncilních dokumentů, které bohužel většina křesťanů, a dokonce ani katechetů, důkladně nezná. Zazněl i požadavek, aby se koncepcí obnovy katecheze zabývala na celonárodní úrovni ČBK. Ohledně iniciační praxe se mluvilo o odpovědnosti celého lokálního společenství (farnosti) za přípravu a uvádění do křesťanského života katechumenů a významné a nezastupitelné roli rodičů v přípravě svých dětí. Teologické důrazy připomínaly, aby katecheze neztrácela, nebo spíše znovu našla, svůj pramen ve Velikonočním tajemství a základem se stalo Boží slovo pojímané vírou, jako Slovo činné.

Jak z konference vyplynulo, před katechetickými centry a katechety stojí náročný úkol. Nicméně k tomu je třeba dodat slova, která během tří dnů přednášek a rokování na sv. Hostýně zazněla několikrát: vše je Boží milost, a proto za výsledky našeho úsilí nejsme odpovědní, ale za prostředky ano.