Rabín mluví s Ježíšem

19. 9. 2009 12:14

V jedné z kapitol svého díla Ježíš Nazaretský se Joseph Ratzinger s uznáním zmiňuje o knize Jacoba Neusnera Rabín mluví s Ježíšem. Jinde se o tomto titulu vyjadřuje jako o „zdaleka nejdůležitější knize židovsko-křesťanského dialogu za poselední desetiletí“[1] a charakterizuje ji následovnými slovy: „Vyznačuje se naprostou poctivostí a přesností rozboru a spojením respektu ke druhé straně s pečlivým opodstatněním vlastního postoje, což z ní dělá výzvu zvláště pro křesťany; je na nich, aby se zamysleli nad rozborem protikladů mezi Mojžíšem a Ježíšem.“[2] Je pochopitelné, že u čtenáře, pro kterého jsou  Ratzingerovy knihy oblíbenou duchovní potravu, takové hodnocení nemůže nevzbudit zvědavost a zájem o zmiňovanou Neusnerovou knížku, a právě z tohoto důvodu jsem po ní sáhla i já.

Očekávání, s nimiž čtenář otevírá první stránky, se ještě vystupňuje po přečtení úvodní kapitoly, které dal autor název: „Pojďme přemýšlet společně“. Hned v prvních řádcích totiž Neusner velmi jasně definuje svoji pozici: „V této knize zcela přímočaře a neapologeticky vysvětluji, proč bych se nepřidal k Ježíšovým učedníkům, kdybych se ocitl v izraelské zemi prvního století.“[3] Navzdory tomuto vyhraněnému postoji však rabín Neusner nezatíná pěsti a hned ze začátku je zřejmé, že jeho cílem nebude usvědčit druhou stranu z omylu ani získat na svou stranu co nejvíce stoupenců. Cíl, který si na začátku své práce stanovuje, vystihuje těmito slovy: „Chtěl bych pomoci křesťanům stát se lepšími křesťany, protože po přečtení těchto stránek si budou moci zřetelněji uvědomit, v co vlastně věří; a židům zase k tomu, aby se stali lepšími židy, protože – jak doufám – si uvědomí, že Boží Zákon je cesta (nejen naše, ale cesta vůbec), jak sloužit jedinému Bohu, tvůrci nebe a země...“[4] Je vůbec možné tohoto cíle dosáhnout? Přistupuje-li čtenář (v našem případě křesťanský) k těmto řádkům se stejnou poctivostí, k jaké se hlásí jejich autor, nutně se i on otvírá konfrontaci. A v této chvíli před ním vyvstává otázka, kterou bude schopen zodpovědět teprve na konci knížky: „Pomohla mi tato kniha stát se lepším křesťanem?“

Vraťme se však zpátky ještě k textu úvodní kapitoly. Je pozoruhodné, s jakou přesností a přehledností autor přestavuje metodologii, kterou ve své práci zvolil. Vysvětluje, že své knize hodlá vést dialog s Ježíšem, jak ho představuje evangelista Matouš, a motivy, kterými tuto volbu zdůvodňuje, prozrazují autorovu obdivuhodnou znalost nejen evangelních či ostatních novozákonních textů, ale i vynikající přehled v křesťanské teologické terminologii. Už tato skutečnost sama o sobě musí přestavovat pro křesťanského čtenáře velkou výzvu (samozřejmě, v pozitivním smyslu slova). Teprve po zevrubném vysvětlení a zdůvodnění svých cílů, motivů a postupů autor přistupuje k samotnému „dialogu s rabbim Ježíšem“.

Každá kapitola se odvíjí od konkrétního evangelního úryvku, na základě něhož Jacob Neusner Ježíše oslovuje, představuje mu své stanoviště a vznáší své námitky. Domnívám se, že i tento Neusnerův postoj musí u každého křesťanského čtenáře vzbudit ne-li úctu, pak přinejmenším upřímný obdiv. V našich běžných postojích je totiž nemalým rizikem na jedné straně vyznávat Ježíše Krista jako centrální osobnost našeho náboženství, na straně druhé jej však vytěsňovat pouze do roviny intelektuální, či dokonce ryze teoretické. Rabín Neusner nevede dialog z pozice vzdáleného intelektuála, který se pohybuje výlučně v rovině abstraktních mentálních konstruktů a prezentuje je navýsost neosobně naprosto neosobnímu pomyslnému čtenáři. Naopak, sestupuje do roviny velmi konkrétní a blízké nejen náboženské teorii, ale hlavně životní praxi. Bez nadsázky lze tvrdit, že Neusner opravdu vede s Ježíšem upřímný rozhovor, který by mohl být vzorem pro mnohé naše rozhovory s tím, koho jsme přijali jako Krista. Nejlépe však tento postoj vystihují autorova vlastní slova: „A teď si zkuste představit, že jste přeskočili dva tisíce let a nikdy jste neslyšeli o křesťanství. Znáte jenom pár vět, které ten člověk pronesl, pár příběhů o něm, několik příběhů od něj, něco o tom, co udělal. Jste schopni za ním jít zpátky až do Galileje a setkat se s tím Ježíšem, který se ještě neobjevil v Jeruzalémě? Jste schopni slyšet bezpočtukrát opakovaná slova tak, jakoby je říkal poprvé? Jedině a pouze pak se můžete skutečně potkat s Ježíšem a učedníky a položit si v tom skromném a bezprostředním světě otázku: Kdybych tam byl, co bych dělal? Kdybych nevěděl, kým se stane (viděno očima věřícího křesťana), přijal bych jej za svého mistra a šel za ním?“[5] [...]

„Dovedu si představit, jak toho muže potkám a zdvořile se s ním přu. To je moje forma respektu, jediné, za co chci být od druhých pochválen, jediná opravdová pocta, již vzdávám lidem, které beru vážně, což znamená, že je respektuji, ba dokonce miluji.“[6] A zmiňovaný laskavý respekt je opravdu patrný v celé knize. To, co však může pro nežidovského čtenáře představovat určitou obtíž, je poněkud neobvyklý způsob uvažování a argumentace. Autor totiž k jednotlivým předmětům disputace přistupuje nikoliv lineárně, nýbrž cyklicky. Zdá se, jakoby se víckrát vracel ke stejné myšlence, avšak pokaždé z trochu jiného úhlu. Tento přístup může někdy vyvolávat dojem, že autor se opakuje. Ve skutečnosti si však tento postup na straně čtenáře vyžaduje zvýšenou pozornost a soustředěnost. Zdánlivě repetitivní pasáže totiž uchopují problém pokaždé jiným způsobem, přičemž vychází z primárně židovského vnímání Tóry. A právě konfrontace mezi nároky, které na věřícího člověka klade Zákon, a nároky, které na svého následovníka klade Ježíš, tvoří prakticky jádro celého Neusnerova dialogu s „rabbim z Nazaretu“. Z různých evangelních perikop, které zde autor projednává, je patrné, že jeho hlavní důvod nepřijatelnosti křesťanství nespočívá v rozdílném náhledu na obsah Zákona zjeveného Bohem. Naopak, co se týče vykládání Zákona, ve většině případů rabín Neusner dochází v dialogu s Ježíšem spíš k obdivnému souhlasu s tím, jak tento Zákon vysvětluje jeho „kolega“ a partner v diskuzi. Co je tedy pro Jacoba Neusnera hlavním důvodem nepřijatelnosti křesťanství? Výborně to vysvětlují jeho vlastní slova, kterými se na Ježíše obrací: „Pane, jak to, že hlásáš vlastní názory a nedržíš se přikázání Zákona, která dal Bůh Mojžíšovi na Sinaji? Vypadá to, jakoby ses považoval za rovného Mojžíšovi, nebo dokonce za víc než Mojžíš. Ale Mojžíšův Zákon neříká, že Bůh bude dávat pokyny, tedy zákon, prostřednictvím někoho jiného než Mojžíše a dalších proroků – jinak by to musel být jiný zákon. Takže opravdu nevím, co si mám o tvých slovech myslet. Ty jsi nějaký , ale Zákon užívá pouze my, hovoří pouze k nám z Izraele, což se vztahuje i na tebe.“[7] A následně Neusner doplňuje: „Tedy hned od prvního dne je mi jasné, že jestli jsem neuvěřil v ono , které se staví nad Zákon a proti němu, bude pro mě nesmírně obtížné pochopit slova, která slyším.“[8] Na jiném místě pak ještě dodává: „Ježíš na mně působí jako prorok, který mluví z vlastní moci, ale ne jako židovský prorok. On mluví jako někdo, kdo stojí mimo, zatímco patří dovnitř...“[9]. „V ohnisku [Ježíšova učení] je on sám, nikoli jeho sdělení.“[10] Dále v kontextu, který se týká konfrontace postoje dítěte vůči rodičům a učedníka vůči mistru Neusner totéž chápání formuluje ještě radikálněji: „Nyní vím, že pouze Bůh po mně může žádat to, co požaduje Ježíš.“[11]

Ano, právě zde tkví jádro celé problematiky. Pro Neusnera překážkou k přijetí Ježíše není odlišný výklad požadavek Zákona. Naopak, rabín Jacob často vyzdvihuje totožnost nebo přinejmenším velkou blízkost Ježíšova výkladu s výkladem rabínským. Problémem je to, jak se Ježíš při svém výkladu k Zákonu staví. Nevystupuje totiž jako jeden z mnohých, kteří se upřímně pokoušejí Bohem daný Zákon vysvětlit, nýbrž jako jediný, kdo jej vysvětlit může. Od svého posluchače nevyžaduje pochopení a přijetí jeho interpretace daného myšlenkového obsahu, ale daleko víc – bezvýhradné přijetí jeho osoby. Zde je podstata naší konfrontace. V židovství je centrem zájmu věřícího Zákon. Skrze něj promlouvá k člověku Bůh. Zákon je tím „místem“, kde dochází ke kontaktu mezi Bohem a člověkem. V křesťanství je tímto „místem“ zcela jasně osoba Ježíše z Nazaretu. Jacob Neusner tuto skutečnost ve své knize uchopil naprosto jednoznačně a je pouze pochopitelné, že právě zde se nachází ten citlivý bod, který je pro žida nepřekonatelnou překážkou a pro křesťana základním principem. Právě tento citlivý bod je však zároveň i prostorem, kde se může realizovat cíl, jež si autor stanovuje v úvodu své knihy: „Chtěl bych pomoci křesťanům stát se lepšími křesťany, protože po přečtení těchto stránek si budou moci zřetelněji uvědomit, v co vlastně věří; a židům zase k tomu, aby se stali lepšími židy, protože – jak doufám – si uvědomí, že Boží Zákon je cesta (nejen naše, ale cesta vůbec), jak sloužit jedinému Bohu, tvůrci nebe a země...“[12]

Z pochopitelných důvodů nejsem s to, abych zhodnotila, zda se autorovi knihy podařilo dosáhnout svůj cíl vzhledem k židovským čtenářům. Z pozice křesťanského čtenáře však můžu autorovi vyslovit uznání: Ano, pane Neusnere, vystihl jste to naprosto dokonale; to, k čemu se hlásím, není v první řadě křesťanská nauka, nýbrž osoba – Ježíš z Nazaretu, kterého přijímám jako Krista. Zcela s vámi souhlasím, když říkáte, že pouze Bůh může po člověku žádat to, co požaduje Ježíš[13], a právě zde nalézám hlavní důvod, proč se k němu hlásím. Můžu říct, že vaše kniha má ty nejlepší předpoklady k tomu, aby křesťanům pomáhala stávat se lepšími křesťany, ačkoli uskutečnění tohoto cíle v konečném důsledku záleží pouze na samotném čtenáři.

 

LITERATURA:

Jacob Neusner: Rabín mluví s Ježíšem. Brno, Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal 2008.

  



[1] Glosa na obálce knihy Jacob Neusner: Rabín mluví s Ježíšem. Brno, Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal 2008.

[2] Tamtéž.

[3] Tamtéž, s. 7.

[4] Tamtéž, s. 9.

[5] Jacob Neusner: Rabín mluví s Ježíšem. Brno, Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal 2008, s. 23.

[6] Tamtéž, s. 25

[7] Jacob Neusner: Rabín mluví s Ježíšem. Brno, Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal 2008, 54.

[8] Tamtéž, s. 55.

[9] Tamtéž, s. 58.

[10] Tamtéž, s. 73.

[11] Tamtéž, s. 75.

[12] Jacob Neusner: Rabín mluví s Ježíšem. Brno, Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal 2008, s. 4.

[13] Viz Jacob Neusner: Rabín mluví s Ježíšem. Brno, Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal 2008, 75.

Zobrazeno 5058×

Komentáře

zima

Děkuji autorce za velmi pěkný a srozumitelný komentář a za vystižení hlavní výpovědi knihy. Ráda si ji přečtu.

floweret

Díky za tenhle příspěvek. Tahle kniha jistě hodně otevírá pohled na věc jinýma očima... Lze si tak více uvědomit v čem tkví rozdíl mezi židovstvím a křesťanstvím... v pohledu na Zákon (nejen na Krista)... Člověk buď plní zákon, aby se Bohu zalíbil, aby mohl být přijatelný... to je vlastně zákonocentrismus, který k Bohu nevede. Zákon byl přece dán, aby upozornil na hřích a hříšnost každého člověka. I mnozí Židé (např. David) pochopili, že přes dodržování zákona zachráněni nebudou - ale bude to spolehnutím se na Boha - On je Spasitel... a pak budou zákon dodržovat (ale z lásky, ne za nějakým účelem)... neboť - podle zaslíbení - bude vepsán do jejich srdcí a myslí...

annina

Souhlasím s Tebou, floweret, jen bych přece jen změnila pořadí "v pohledu na Krista, (nejen na Zákon)". Ne opačně, páč vztah k Zákonu v křesťanství je závislý od osoby Ježíše Krista, nikoliv obráceně :-)

Johan

„Chtěl bych pomoci křesťanům stát se lepšími křesťany, protože po přečtení těchto stránek si budou moci zřetelněji uvědomit, v co vlastně věří; a židům zase k tomu, aby se stali lepšími židy, protože – jak doufám – si uvědomí, že Boží Zákon je cesta (nejen naše, ale cesta vůbec), jak sloužit jedinému Bohu, tvůrci nebe a země...“<br />
<br />
Neboli - chci pomoci, křesťanům, aby lépe milovali Krista a židům, aby ho lépe nenáviděli. Toť věru úkol pro dialektického logika.

Johan

Zcela s vámi souhlasím, když říkáte, že pouze Bůh může po člověku žádat to, co požaduje Ježíš[13], a právě zde nalézám hlavní důvod, proč se k němu hlásím.<br />
<br />
Ano, to jádro křesťanské nauky: Pán Ježíš je Bůh, pokud není, pak je osobou naprosto nepřijatelnou. A teď - věříte či nevěříte? Co by rabín udělal, kdyby byl slepý a Ježíš mu vrátil zrak? Pán Ježíš věděl, že jeho nauka je obtížně přijatelná. Proto ji podporoval skutky, které přísluší jen Bohu. Alespoň pro ty skutky je třeba věřit.

ViZ

Johane, Johane, kdy se konečně naučíte něco od Ježíše samotného? Kdy přestanete rozdmýchávat nenávist podsouváním úmyslů?<br />
Kdy přijmete pavlovské smýšlení, kerý byl ochotný dát život za své bratry...?

Johan

Kdy? Snad až se tak začnou chovat pastýři. Zatím mi chybí kladný vzor. Kupříkladu jeden kněz tu rozdmýchává nenávist proti těm, kteří se nedovedou smířit s tím, že se na Signálech propagují potraty. Činí tak způsobem demagogickým - podsouvá úmysly, manipuluje atd. Dvakrát jsem jej žádal, aby se začal chovat jako kněz. Bez odezvy.

Tonik87

Recenze knížky je pěkně a výstižně napsaná.<br />
<br />
Jen mě zarazil Johanův příspěvek:<br />
"Neboli - chci pomoci, křesťanům, aby lépe milovali Krista a židům, aby ho lépe nenáviděli. Toť věru úkol pro dialektického logika."<br />
<br />
Myslíte si, že židé jsou lepší, pokud více nenávidí Krista?

Johan

Mohu potvrdit, že Honvéd ví o judaismu hodně. Dokonce se svým původním filosemitismem měl potíže na antijudaistickém fóru +Traditio+.<br />
<br />
Recenze na knihu je pěkná. Kniha je myslím hodně pro křesťanská. Nevím, co o ní budou říkat židé. Takto uctivě židé o Kristu nepíší - viz kupříkladu Karol Sidon.

Honvéd

Je to velmi jednoduché: Kdo Krista nevyznává jako Boha, nenávidí jej...<br />
A falešné židovské náboženství je založeno na odmítnutí Krista jako Mesiáše...

Tonik87

Zdá se mi to nebo se tu opravdu pohybuje několik lidí, kteří neví nic o judaismu?<br />
A o mezináboženské toleranci...<br />
<br />
Škoda, že je mezi křesťany tolik lidí, kteří smýšlí vyloženě antisemistky a antijudaisticky...

Honvéd

Těžko by se na signálech našel někdo, kdo ví o judaismu více než já... říkám bez falešné skromnosti...

chytrej

Ku***, tak mi vysvětli jak to je s tou červenou krávou!

chytrej

To není myšleno jako něčí urážka, ty hvězdičky to kazí, příště se tak nestane.

Honvéd

Aby mohl být obnoven chrámový kult (nebude), je třeba popela z červené krávy, který rozmíchán ve vodě, poslouží jako očišťovadlo pro kněze (kteří jsou nyní ve stavu kultické nečistoty) atd...<br />
Kráva musí být celá červená, bez jediného jiného chlupu...<br />
Ale to není jediný problém s obnovením Chrámového kultu...dalším je třeba neznalost konkrétních složek kadidla, které jsou předepsány v Levitiku...<br />
Mimoto na Svaté Hospodinově hoře stojej "ohavnosti" - satanovy svatyně Skalní dóm a mešita Al-Aksa...

ViZ

... dál se háže kamením a píská. Kříže se nemění, jen příjmení a jména.

Honvéd

a vůl zůstává Vizem...nebo obráceně? ;-)

chytrej

Viz: No a co já taky kouřím startky. Bůh s Vámi.

annina

Po shlédnutí komentářů mě mrzí dvě věci: 1. Že někteří lidé vidí v každé věci jen to, co tam vidět chtějí, nikoliv to, co tam opravdu je.<br />
2. Že někteří lidé využívají každé příležitosti k tomu, aby polemizovali... vyhrocovali...vytvářeli napětí, nikoliv dialog.<br />
Napadá mě teď jedna větu z evangelia, kde se mluví o perlách...atd. (A nemám na mysli přirovnání Království ke vzácné perle, ale jiné místo.)... a trochu se děsím, jak snadné je octnout se v podobné situaci. Kdo může pochopit, ať pochopí. A ať mu to prospěje k dobrému, (třebas na způsob jak působí desinfekce v ráně - ta taky pálí) nikoliv k vyhrocování další zášti.

Katush

ahoj Annino, nevěš hlavu, je to hezký příspěvek, fandím Ti:-) Mně zase při pročítání komentářů napadl oddíl o etiopském dvořanu. Ten taky četl a nerozuměl...

Johan

annina. A mne mrzí, že tento zdařilý příspěvek visí mezi příšernostmi z pera pana Cejska a jiných "teologů"

floweret

anina: to o tom pořadí máš samozřejmě pravdu :-)<br />
<br />
jen tak mimochodem: David byl žid, Izajáš byl také žid (a mnozí další).. a přitom ani jeden z nich Mesiáše neodmítl (natož aby ho nenáviděl)... <br />
Spíše bych řekla, že mezi těmi, kdo se označují jako židé či křesťané, jsou lidé, kteří Ježíše v podstatě odmítli (někteří Jeho jméno nosí jako "nálepku", ale vlastně na Něj nespoléhají) a spoléhají se na svůj Zákon, dědictví otců, dobré skutky... jsou na stejné lodi, i když si říkají jinak... a ta loď nemá dobrý směr...

Eleeshebat

Já to skutečně nechápu. Umí někteří uživatelé skutečně jenom osočvat a nenávidět a podsouvat a hledat to špatný? Protože bohužel z jejich příspšvků mám ten pocit.<br />
Řekněte mi, čeho jako dosáhnete, když tady napíšete, že "falešné židovské náboženství je založeno na myšlence odmítnutí Krista jako Mesiáše." <br />
Mimochodem, je to nesmysl. Jak to můžeš navzdroy svým vědomostem, Honvéde, tvrdit??

Johan

Ele. Upřímně - hledat špatné na tomto blogu není žádná práce. Naopak, mimořádné úsilí je třeba vyvinout při hledání toho dobrého. Tento článek se docela povedl. Recenze se mi líbí. Za absurdní považuji však recenzovanou knihu. Nicméně moc mne to nebolí, ten, kdo má být pohoršen jsou zastánci judaismu, a to já nejsem.

Honvéd

Ehm, proč by to měl být nesmysl?<br />
Současný judaismus vznikl někdy v prvním století po Kristu (podobně jako křesťanství) - právě v opozici k němu, neboť na rozdíl od něj, pravého pokračovatele judaismu starozákonního, Krista jako Mesiáše/Spasitele neuznává...<br />
Netvrdím to navzdory svým vědomostem, ale právě pro ně...

Tonik87

Díky dámám za názor podobný mému, opravdu je to tu správné "křesťanské" prostředí... Je to tu bída, dost mě zklamala úroveň příspěvků na signálech (jsem tu od neděle... a kvůli podobným obavám jsem se dlouho nechtěl registrovat)<br />
A myslím si, že něco je odmítnout a říct ne a něco jiného je nenávidět. Přece když něco odmítnu, tak to nemusím nutně nenávidět, ale můžu názor druhého respektovat, ikdyž je odlišný do toho mého a můžu si toho druhého vážit..

Johan

To vysvětlete autorům Talmudu.

annina

Ad Johan 22. 9. 2009 18:59. Nepovažuji za korektní, že se na tomto místě označují „příspěvky pana Cejska“ za „příšernosti“. I kdyby teoreticky nastal případ, že by takové byly, hodnocení Cejskových příspěvků vůbec nesouvisí s tématem diskuze. Nesouhlas s názory pana Cejska můžete vyslovit přímo jemu. Je to korektnější, než dělat to za jeho „nepřítomnosti“ v úplně jiné diskuzi.

Zobrazit 28 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona