To bylo na plakátku, kterému jsem nevěnovala příliš pozornosti, ostatně jako ostatním plakátkům u nás na fakultě. Tomu kdo u nás nikdy nebyl, musím vysvětlit, že to neznamená, že bych si nevšímala nástěnek na fakultě, ale každý den tam někdo něco přidává a jsou to většinou jen samé blbosti. Jako například letáčky na šílené akce, reklamy na různé výrobky a občas nějaká nabídka na brigádu. Což mě samozřejmě nezajímá.

            Jelikož však trávím na fakultě většinu svého času, zanedlouho jsem si, toho plakátku všimla, ze zvědavosti jsem přistoupila a začala číst, o co vlastně jde. Šlo o přednášku z cyklu ženské spirituality, a když jsem se dozvěděla, že přednášet bude můj oblíbený učitel Dr. Vojtěch Eliáš, moje volba byla jasná. Musím tam být.

            Když jsem si přečetla název přednášky: „Stupně víry“ začala jsem přemýšlet o čem všem by to tak mohlo být. Je jasné, že otázka stupně víry znamená, jak postupem času naše víra dozrává. Tato teorie vznikla v USA, kde nejznámější profesor, který psal na toto téma je James Fowler, který je právě autorem knihy Stages of Faith, což do češtiny překládáme jako Stupně víry. Určitě, když se každý zamyslíme, tak si uvědomíme, že v našem životě existují určité stupně duchovního vývoje. Každý člověk se určitým způsobem rozvíjí, jde jednak o rozvoj jeho osobnosti a také o rozvoj morální.

            „Co to je tedy rozvoj víry? Jsou to jen určitá stádia, která se neustále opakují? Jak tímto obdobím prochází žena a muž? A jak je to s těmi, kteří nejsou věřící od počátku svého života?“ Tyto otázky zazněly na začátku přednášky. Musím přiznat, že jsem o tom nikdy moc nepřemýšlela, ale něco na tom určitě bude. Nejvíc jsem se zamýšlela nad rozdílem mezi věřícími od narození a konvertity, asi na tom něco je, že to prožívají trochu jinak, než lidé, kteří věří od narození. Ale to je téma zase na jinou přednášku.

Zpátky k Fowlerovi, který popisuje šest stupňů víry, které se tu pokusím stručně charakterizovat. Než se pustíme do těchto stupňů, existuje takzvaný předstupeň tedy 0 stupeň.

•      Víra nediferencovaná - V tomto období člověk neumí mluvit, něco prožívá, ale neumí to vyjádřit slovy. Dítě se ocitá v první životní krizi, musí volit mezi důvěrou a nedůvěrou. V tomto stádiu je do dítěte zasévána láska a důvěra od rodičů a nemusí se jednat přímo o biologické rodiče. Prostředí, do kterého se dítě narodí ovlivňuje zasévání semínek víry. Bude základem pro víru nebo naopak přetvořeno v jinou víru. Může to mít vliv jak pozitivní tak negativní. Pokud se však v tomto období někdo nestane věřícím, může se tak stát až později v dospělosti. Jedná se zde o určitý druh formace víry, který dítě nemůže popsat. Jakmile dítě začne používat jazyk, opouští tento předstupeň.
•      Víra intuitivní – Musíme si uvědomit, že děti nemají jinou víru než my. Pokud se nás dítě na něco zeptá a my máme pocit, že by to bylo složité na jeho chápání, je lepší raději nedávat dítěti žádnou odpověď než špatnou. Nacházíme se u dětí zhruba tak v předškolním věku, kdy dochází k relativní proměnlivosti myšlenkových toků. V dítěti může být přítomné i zlo a to na základě vytvořených představ z knížek. Může se jednat i o destruktivní uvažování. Avšak sebevraždy v tomto věku jsou velmi špatně prokazatelné. I konvertité mají tento stav a kladou si otázky typu: „Jak to, že Ti ostatní nežijí svatě tak jako já?“ Dítě musí pochopit na základě rodičovské lásky, že Pán Bůh je má rád, i přes všechny chyby. Velkým pomocníkem může být vyprávění příběhů z bible a je jedno jestli je vypráví otec nebo matka. Přechodem do dalšího stupně se od sebe liší kluci a holky, holky většinou mají navrch.
•     Víra mysticko-slovní – Dítě začíná rozumět příběhům a je tím nesena i jeho víra, to co se řeklo v příběhu je pravda. Děti jsou v tomto období nejen skvělými naslouchači, ale i vypravěči. Spravedlivost existuje čistě skutkařská, což znamená, že takhle to uděláš a jestli ne tak se to Pánu nelíbí. Musíme si uvědomit, že svět není jenom černobílý. Existuje přece odpuštění. Dojít však k samotnému odpuštění je velký problém. Ve skutkařství jsou lepší holky, protože jsou pečlivější a tak mnohdy ministrují lépe než kluci. Může dojít i k usměvavým situacím. Například při proměňování, když se má zazvonit, může se stát, že klučina zazvoní dřív nebo později, pak jen slyšíte: „Jak to zvoníš, ty debile.“ Musíme pomoct dětem, aby dokázaly objevit další stupeň, že nemohou na problém nahlížet jen jedním pohledem. Najít různé pohledy na danou věc. Někdy bývá velký problém vyrovnat se s tím, jak se na mě kouká Bůh, východiskem může být i jiný pohled, třeba pohled maminky.
•     Víra synteticko-konvenční – Udělám si svůj svět ve kterém se mi nemůže stát abych narazil. Tento svět je charakterizován zvláštní rovnováhou, většina lidí toto stádium neopustí. Vytváří si svět sám, má spoustu zájmů a snaží se nenarazit, kvalita víry je často závislá na kvalitě vztahů. Zklamání ze vztahu nás může vést až k nihilismu a ateismu. Víra se stává náboženstvím volného času. Buď půjdu za kamarádkou nebo do náboženství. Člověk nemá ještě vymezenou svoji identitu a touží po hlubokém vztahu s Bohem. Na konci období prožívám chyby u rodičů nebo církevních autorit, dochází k určitému zklamání.
•     Víra reflektující – Vracím se do spolča, bylo mi tam dobře a bude mi tam dobře. Na tomto principu fungují mnohé organizace pro mládež. Dochází ke změně životních podmínek, konec VŠ a nástup do práce. Mám určité požadavky individuality a je problém spojení s nevěřícími kamarády.  Je něco co od nich beru a pak něco co se mi nelíbí. Nebezpečí je v nepřiměřeném spoléhání na svědomí, setkání s narcismem. Bohužel v tomto stupni jsou naši seminaristi, nemají prostředí, s čím by to konfrontovali. L
•      Víra spojující - Tento svět není takový, jak se jeví. Muž si vezme ženu, potom přijde dítě. Muž živý rodinu a ženě dá určité limity (teplá večeře atd.), ona to musí stihnout a pokud se tak nestane, tak on se pak diví, protože má nestarosti přece jenom to dítě. V tomto období dochází k novému interpretování a reinterpretování. Člověk je schopný spolupracovat se svým svědomím a udělat si legraci sám ze sebe: „Když mi svědomí radí, že jsem fakt dobrej.“ Z něčeho jsem vyrost, ale i přesto se modlím. Moje farnost mi už  nepřipadá jako debilní a senilní. V tomto bodě se nám muž a žena scházejí.
•      Víra univerzální – Charakteristická je disciplinovanost a aktivní sebeobjevování, k níž se připojuje transformace pro přítomnou realitu k božské transcendentalitě. Dochází k vytvoření čistých přátelství, která dokážou táhnout za jeden provaz. Tohoto stupně, musíme bohužel konstatovat, dosáhne jen málokdo.

 

Na závěr si uvědomme, že na těchto cestách jsme všichni, ale neznamená to, že se máme zastavit na určitém stupni a říct si tady je mi fajn a víc nepotřebuji. Právě naopak, musíme se neustále vyvíjet. Můžeme říct, že dochází k neustálému obracení, které není jednorázovou záležitostí. Tento proces duchovního obrácení je prostoupen celým našim životem a naší povinností je v něm neustále růst.