Jako muže a ženu je stvořil...

Život křesťansky věřícího člověka se „tradičně“ pojímal jako život, ve kterém snad ani není sexuality potřeba. Křesťanská existence se v dějinách silně snažila rozvíjet mimo sexuální oblast.[1] Jako by sexuality ani nebylo.

Přitom již první kapitola knihy Genesis, v podmanivém a silně emotivním příběhu o stvoření, nese zvěst o tom, jaký člověk je. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil (Gn 1,27).

Základní charakteristika člověka je tak dvojí. Za prvé je Božím obrazem a za druhé je učiněn, stvořen; a to tak, že má bytí jako muž a žena. Člověk je bytost pohlavní – sexuální. Boží slovo počítá s člověkem od samotného počátku jako s mužem a ženou. Člověk je od počátku bytost s tělem. A podíváme-li se na bezprostředně předchozí a následující verše Písma, zjistíme, že úkol a poslání člověka jsou bytostně spjaty s tím, že je tělesný. Člověk má totiž panovat nad mořskými rybami a nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí… (Gn 1,26b) a především zemi naplnit; plodit a množit se (srov. Gn 1,28).

Ženě i muži je tak společné jediné lidství[2] a „pohlavnost znamená životní hodnotu samu o sobě.“[3] Už ve světle prvních stran zaznamenaného Božího slova je sexualita představena jako skutečnost dobrá, Bohem chtěná a také jím stvořená.[4]

Tento zratkovitý úvod do problematiky chce být především pozváním k meditaci nad skutečností daru lidské sexuality. Daru Božího. V dalších příspěvcích se budeme věnovat tématu poněkud podrobněji a to především z hlediska fenoménu sexuality jako základního prvky lidského života, následně jako základního prvku života křesťanského. To vše s Písmem v ruce a v konfrontaci s dnešním teologickým myšlením.